Muďoul trojlaločný – (asimina triloba)

z čeledi láhevníkovitých (annonaceae)

Asimina, tzv. banán severu, v jazyce indiánů nazývaná „paw paw“, je opadavý strom s pravidelnou korunou, která tvoří přirozený pyramidální tvar. Pochází z východního pobřeží Spojených států, odtud se rozšířil dál na západ až po Nebrasku, severně po Ontario a New York, na jih k Floridě a Texasu. Je to strom velmi atraktivní a v zahradě působí až nezvykle exoticky po celou dobu vegetace.

V době vegetačního klidu snese i mráz -22 °C a více, není náročný na půdu, vyhovuje mu spíše slunné stanoviště. Uvádí se, že by se mladé rostliny měly stínit před sluncem, ve své domovině totiž obvykle roste jako podrostová rostlina. Já si ale myslím, že to není až tak nutné. Popálení od slunce je při slunných tropických teplotách viditelné i na třímetrových stromech, jedná se ovšem jen o pár listů, takže je zanedbatelné. V našich zahradách se asimina začala objevovat poměrně nedávno, postupně si však nachází přízeň pěstitelů stále častěji.   

Kůra stromu je hnědá, později šedá s jemnou bórkou. Nezvykle velké květy mají v průměru 2 – 5 cm, jsou purpurově červené, lesklé, voskovité a připomínají magnolii. Objevují se ještě před olistěním. Asimina raší celkem pozdě, kvete postupně a zpravidla tím unikne pozdním jarním mrazíkům. Rostlina je cizosprašná, k opylení je potřeba pyl z geneticky odlišné rostliny stejného druhu, a aby to ještě nebylo tak jednoduché, samičí stádium květu je nutno opylit samčím stádiem. Po rozvinutí je květ nejprve samičí, kdy přechází barva ze zelené do načervenalé, blizna je lesklá a lepkavá. Samčí stádium je poslední periodou květu, kdy je sytě purpurový, blizna je zaschlá, prašníky šedé, matné a po dotyku štětečkem se rozpadnou na jednotlivá pylová zrna. Květy i přes svou atraktivitu nevoní, dá se říct, že páchnou a tak se role opylovačů ujímají spíš mouchy, různí brouci a hlavně všudypřítomní mravenci. U nás pozorujeme na asiminách celkem pravidelně dokonce i zlatohlávky.

Pokud chceme mít jistotu, že k opylení opravdu došlo, nezbývá než vzít štěteček, zrcátko a trochu jim pomoci. Je důležité, aby se plody dokázaly vytvořit z prvních květů a tím pádem stihly dozrát ještě v příhodných podmínkách teplejších podzimních dní. Tím se významně zvýší kvalita plodů.

Pokud se opylení podaří, začnou vznikat plůdky, uložené v klastrech až do cca 10 ks. V červnu dochází k přirozenému propadu plodů a rostlina si ponechá jen takové množství, které bez problémů uživí, i tak si myslím, že asimina silně přeplozuje.

Koncem léta se začnou plody rychle zvětšovat, jakoby nafukovat. Plody jsou velké 5 – 15 cm podle pěstované odrůdy a obsahují v průměru až 10 semen. Celá rostlina je jedovatá, dokonce i slupka plodů a semena. Jedlá a chutná je pouze dužina, krémovité konzistence, připomínající pudink s chutí mezi banánem, mangem, vanilkou a ananasem, velmi sladká bez jakékoliv kyseliny. Chuťově se nedá přirovnat k žádnému jinému ovoci. Nám chutnají nejvíc čerstvě dozrálé, utrhnuté přímo ze stromu, kdy chuť ještě není tak výrazná, připomíná vanilkovo-exotický pudink. Plody rozkrojím na půl a dužinu vybírám lžičkou, semena vyplivuji. V USA se z ní vyrábí například výživa pro kojence, nebo také zmrzlina.

Pro dozrání plodů potřebuje ale určité teplotní podmínky. Určitě se nedá pěstovat ve všech oblastech ČR. Kvalita plodů dozrálých u nás je srovnatelná s nejkvalitnějším exotickým ovocem. Já pěstuju odrůdy ITHACA, OVERLEESE, které zrají od půlky září, od konce září pak PRIMA, SIBLEY a v říjnu celkem pozdní PROLIFIC, na kterém nikdy nestihnou dozrát všechny plody, nebo ne až v takové kvalitě. Existují však i ranější odrůdy, třeba SUMMER DELIGHT která údajně zraje v teplejších oblastech od konce srpna. Kvalitních roubovaných odrůd je již u nás na trhu dostatek a některé jsou i více či méně samosprašné.

Je možné vysadit také semenáč, je sice podstatně levnější, ale než zaplodí, potrvá to i 8 – 10 let a výsledek co do kvality plodů je nejistý, většinou obsahují hodně semen a málo dužiny.