Muchovník olšolistý - (amelanchier alnifolia)

z čeledi růžovitých (rosaceae)

Roste jako menší opadavý stromek nebo spíše větší keř. Muchovníků je několik druhů, pocházejících většinou ze Severní Ameriky. V Evropě roste muchovník oválný – amelanchier ovalis, který má spíše jen okrasný význam.

Domovinou muchovníku olšolistého je Severní Amerika, přirozeně se rozšířil až na sever Kanady, roste i na Aljašce a jedná se tak o nejotužilejší druh. Je vyšlechtěno a vyselektováno několik odrůd lišících se chutí a velikostí plodů, ale také vzrůstem rostliny, kdy může dorůstat až ke 4 metrům. Za zmínku z ovocnářského hlediska ještě stojí  amelanchier canadiensis (kanadský), amelanchier lamarckii (lamarkův), amelanchier grandiflora (velkokvětý). Lidově bývá nazýván též rozinkový stromek, indiánská nebo aljašská borůvka. Já pěstuji kultivar „SMOKY“ (údajně nejpoužívanější obchodní odrůdu v Kanadě), pro jeho nezvykle sladkou chuť bez náznaku kyselinky, odlišující se od ostatních odrůd. Na trhu je více kvalitních odrůd, například Martin, Northline, Theisenn, HoneyWood a další.

Muchovník je silně mrazuvzdorný, v zimě snese i pokles k -40°C a má velmi krátkou dobu zrání plodů. Díky tomu může být pěstován ve vyšších podhorských oblastech, kde už ostatní ovocné druhy nemohou růst a dozrávat. Je slušně mrazuvzdorný v době kvetení, kdy snese až -5°C. Půda pro muchovník se před výsadbou nemusí nijak upravovat, můžeme přidat jen trochu kompostu. Škůdci ani chorobami téměř netrpí. Vzrostlý muchovník má silný, široký a velmi hluboký kořenový systém a snáší i půdy sušší a chudé na živiny.  Listy muchovníku olšolistého jsou tmavě zelené, lesklé, u okraje mírně pilovité, tvarem opravdu připomínající olši. Na podzim se zabarvují do žlutých tónů (ostatní druhy muchovníků spíše do těch červených). Je samosprašný a velice plodný, na jaře je doslova obsypán bílými květy, z kterých se tvoří plody tvarem i barvou podobné zahradním borůvkám. Pokud máme na zahradě dostatek místa, bude vhodné vysadit dva keře vedle sebe, plodnost se tím ještě zvýší. Plody, cca 1,5 cm velké malvičky, jsou v plné zralosti fialové až skoro černé, ojíněné, jemně sladké a velice chutné. Dozrávají zhruba od poloviny června a jsou atraktivní nejen pro člověka, ale i pro nejrůznější opeřence. Pokud máme mladou rostlinu a na ní pár kuliček, bude dobré ji něčím ochránit. Běžně se v zahradnictví prodávají síťky k tomuto určené.  

Sklizeň bývá bohatá a plody muchovníku mají široké využití. Používají se na výrobu džemů, kompotů, dají se sušit, mrazit a pro svůj vzhled i všude tam, kde borůvky (do nejrůznějších koláčů, moučníků), ale i do za studena lisovaných šťáv, kterým dodává zajímavou, sytou, karmínovou barvu. My je konzumujeme nejraději čerstvé – ostatně dětem chutnají víc než borůvky – a případné přebytky zmrazujeme. V zimě se pak používají na ovocné koláče jako sladší alternativa borůvek. Pěstování muchovníku není nijak problematické, je celkově otužilý, nenáročný a bude v naší oblasti dobře prosperovat a bohatě plodit. Samozřejmě čím lepší podmínky mu připravíme, tím bohatší a kvalitnější úrody se dočkáme. Časem bude vhodné prořezat a odstranit přestárlé dřevo a tím celý keř prosvětlit, ale není to vyloženě nutné.

V zahradě působí i okrasně, a to po celou dobu vegetace. Z jara svým bohatým zářivě bílým květenstvím, později atraktivními plody a nakonec podzimním zabarvením listů.

Při pořizování je dobré nakupovat z prověřených zdrojů. Na trhu se totiž objevuje mnoho semenáčů, které nemusí ani zdaleka dosahovat vlastností mateřských odrůdových rostlin a plody jsou vesměs malé a nevalné chuti, což může zájemce od pěstování zbytečně odradit. Je mnoho aspektů, proč si muchovník místo v našich zahradách určitě zaslouží.